Vstávali jsme v nechutně časnou raní hodinu. Ani se neptejte v kolik. Před čtvrtou hodinou. Chtěli jsme totiž vyjet brzo. To se sice tak docela nepovedlo, ale skluz jsme neměli ani hodinu. A pak už to jelo.

Ještě vyzvednout přístroj pana digitála u Vachyho a pak už to opravdu jelo. Po dálnici. Rybíz pospával, nad dálnicí svítalo a křižovala se letadla.

Luky s Rybízem se střídají u volantu, Slavkov

dáváme si křupánky,

státní hranice, přechod pro chodce na Slovensko :-)

Po únavné cestě vylézáme z vozu a jdeme na halušky s bryndzou a škvarky. Kdyby Luky věděl... tak by si je nedával:-)

Teď jen hledám, kde na další tři dny necháme auto. Nakonec ho necháváme u plotu v Turecké. Prý se tu nekrade. Příprava je tvrdá a zabere dost času. Nabíráme vodu a přesně v 15:50:45 vzlétáme vzhůru.

Vyšli jsme nad nástupní stanici lanovky. Jdeme trochu brzy, lanovce se ještě staví sloupy. Děláme zastávku. Luky zhluboka oddychuje. Tlačí ho boty a je na pokraji vyčerpání. Miloš zvrací (téměř). Vláďa už ani nemluví.

Jdeme o 100 metrů výš. Poprvé shazujeme batohy. Přestávka trvá 10 minut. Lukyho vyčerpání se prhlubuje, nemůže ohnout špičky svých nových bot. Miloš si povoluje bederní pás. Vláďa stále nemluví.

Odfukujeme na horní hranici lesa u horní stanice vleku. Situace se stabilizovala. Možná dojdem až nahoru.

Jsme na horní stanici lanovky. Pro dnešek konečná. Dostali jsme se dovnitř. Špína a žádný luxus. Ale nefouká sem. Vláďa konečně promluvil.

večeře - jogurt, chléb, sýr, šunka, čokoláda (Zora nugátová)

Ukládáme se ke spánku, skučí tu meluzína a bouchají vytlučená okna a dveře. Nezasvěcený by řekl, že tu straší.

Nějaké divné zvuky. Že by fakt strašilo? Nene, jen máme společnost. Potkana. Svině.

Potkan nám bere první rohlík. Šikula si vylezl až na stůl, prokousl pytlík, vytáhl rohlík a šupajdí s ním pryč.

Poté co nám sebral třetí rohlík, balíme jídlo a věšíme ho ke stropu. Rohlíky obětujeme, celkem 14.

Ta velká myš odnesla poslední rohlík. I s pytlíkem. Svině.

Konečně klid. Dobrou.

Budíček - oblhížíme škody. Ta velká myš se asi napakovala, protože už jen okusila sušenky a jinak se ničeho nedotkla.

snídaně - chléb, sýr, šunka, čaj, krysí sekaná

příroda volá - poté tu něco smrdí. Očucháváme si zadky, jestli jsme si náhodou neposrali kalhoty.

odchod do hor - čká nás výstup na Križnů. Jde se docela dobře. Svah není tak příkrý, ale jdeme v mracích a není žádný výhled. Snad se to vybere.

Jsme na Križné (1574mnm). Fouká to, krásný výhled. Hmla kam se podíváš.

Odcházíme na nejvyšší vrchol Velké Fatry - Ostriedok. Pomalu vcházíme do mraků, kopec se zvyšuje, tempo se snižuje, chvilkami je i něco vidět.

Ostriedok (1592mnm) dobyt! Malé foto, poté dávka vrcholové Zory, malý oddych a jdeme dál. Už je skoro jasno, vidíme pěkné skály (Suchý vrch) a míříme na horskou salaš hnáni vidinou syté stravy. Scházíme z příkrého kopce k salaši.

Salaš. Děláme bílou kávu a chléb. Luky mění razantně obuv zas sandály. Po menší pauze, asi hodinové, vyrážíme dál. Míříme směrem na vrch Ploská. Nejde se moc dobře. Lesem strmý kopec dolů. Po 25 minutách stojíme pod Ploskou. Vidět je brutální kopec a rovná příkrá cesta na vrchol. Převýšení asi 210m.

Ploská (1582mnm). Fouká to, ale je pěkný výhled. Taky je tu památník SNP. Moc to neprotahujeme a po 15 minutách razíme dál. Jde se s kopce po špatné cestě. Pořád to brutálně fouká a je zima.

Rakytov je vidět dobře. Budeme tam za chvilku. Jdeme směrem čierny kameň. U potoka dáváme jídlo.

Čierny kameň - oběd - guláš Dobrý hostinec. Pak ještě tři čínské.

Jdeme na Rakytov. Bude to kousek. Jde se na kraji příkrého srázu. Krásný výhled.

Jak je to ještě daleko?

Tak už ale! Furt nic.

Konečně sestupujeme pod Rakytov.

Několik nádechů a jde se. Je to kopec jako kráva. Rybíz volí volné tempo. Luky a Vláďa taky. Po chvíli Luky a Vláďa zvolňují a Rybíz se drží. Je to fuška. Výhled fakt super. Ale síly dochází.

Rybíz vyčerpán na vrcholu pije vodu a kochá se výhledem. Chvíli čeká na zbytek.

Vláďa na vrcholu. Pohoda.

Luky na vrcholu. Už ne pohoda. Vyčerpán.

Rakytov (1567mnm) - převýšení 273m. Vítr je fakt silný. Mrzneme. Ještě zápis do vrcholové knížky a jdeme.

Sestup je fakt hnusnej. Rybízovi docházejí síly. Málem padnul na hubu.

Vláďa padá a běhenm pádu povoluje podrážka jeho kecek. Na kopci za Rakytovem chytáme špatnou cestu a jdem oklikou.

Hledáme vhodné místo pro stan. Nic, všude jen kolem dokola svah. A hnusnej vítr. A žádné síly. Při hledání narážíme na ztracenou cestu.

Našli jsme místo na spaní. Trochu z kopce, ale co se dá dělat. Stavíme stan a začínáme dělat papů. Bryndzové těstoviny a puding. Dobrej, čokoládovej. Taky čaj.

Jdeme hajat. Bojíme se medvědů a deště. Snad nepřijde ani jedno.

Divné bručení. Že by zvířátka?

Budíček

Snídaně - chléb se sýrem a bílá káva.

Odchod z tábořiště směr Smrekovnica

Došli jsme na hotel Smrekovnica, všude mrtvo. bude to tím, že už je po sezóně. Moc se tu nezdržujeme, ještě se kouknem na ovečky a jdeme dál po zelené.

Vojenská zotavovna Smrekovnica. Hovoříme s rekreanty z Prahy a po chvíli tápání jdeme do koliby. Kafe, gerlaška, kakání, Luky taky pivo Pilsner 12°. Dozvídáme se o místní fauně, zejména medvědech. Na čtvrtém kilometru po silnici se nachází medvědice s malými medvídky. Co budeme dělat? Vláďa má píšťalku, snad to bude na zastrašení stačit.

Sbíráme odvahu a jdeme vstříct dobrodružství.

Vláďa nechce jít vstříct dobrodružství. Naštěstí jdou proi nám lidé, kteří Vláďův strach rozptýlí. S tím, že takové štěstí, abychom potkali medvěda, mít nebudeme.

Medvěd...ne, legrace:-) ... Vláďa dělá první krůček.

Vláďa dělá druhý krůček.

Jde do tuhého. Vláďa pořád mluví něco o princovi, kterému vyrostl z pupíku šroubek. A Rybíz si bere píšťalku. Jsou tu prošlapané cestičky k potoku, ale medvěd už tu není. Naštěstí.

Medvěda jsme neviděli, tak si děláme alespoň pauzu.

Bílý Potok, zastávka busu. Autobus jede ve 14:50, tak zkoušíme stopovat.

Pořád stopujeme, nic, nic, nic, že by?, nic...

Konečně nám někdo zastaví. Je to velké auto-bus.

Máme štěstí, zastavuje a bere nás. Ale musíme si koupit lístek. Jedeme sami.

Dorážíme do Starých Hor.

Vyrážíme po silnici do Turecké k našemu autu. Šlapeme rázně, vidina, že se budeme moct převléci byla tak silná, že jsme úplně zapomněli, že nás bolí nohy a ramena.

Konečně jsme u auta. Jsme tu přesně na čas. Přesně před třemi dny jsme odtud vycházeli do hor.

Nemůžeme najít klíče, asi jsme je ztratili v horách.... sranda... Luky je má v levé kapse.... Ale kde má levou kapsu? A v jakých kalhotách?... sranda... Luky to ví přesně a otevírá auto.

Sedíme u místního ohniště, vaříme si fazole a přemýšlíme o dalším programu. Lukyho noha vypadá špatně, takže další pohyb po horách by byl u Luky vyloučen. A Vláďovi s Rybízem se samotným nechce.

Je rozhodnuto, budeme se vracet domů a cestou se zastavíme na několika zajímavých místech.

Odjíždíme směr Banská Bystrica, kde chceme přespat v kempu. Je zavřený. Pokračujeme do Zvolena. Po malém bloudění konečně nacházíme autokemp.

Ubytování. Tři lidi, stan = 298,-Sk.

Po prozkoumání toalet a sprch stavíme stan, Rybíz se jde sprchovat.

Přichází k nám divný člověk. Po chvilce poznáváme. Je to umytý Rybíz.

Odcházíme do místní restaurace. Dáváme si večeři. Luky - vysmážaný sýr so šunkou, Vláďa - maďarský guláš, Rybíz - halušky s bryndzou a škvarkama. Popíjíme slovenské pivo Zlatý bažant.

Po třetím toho máme odcela dost. Platíme o odcházíme spat.

Cigárko před spaním

Další cigárko před spaním

Jdeme spát

Nějak nemůžeme usnout. Je tu dost hluk oproti horám.

Už asi spíme... tak dobrou:-)

Budíček - dnes jsme si trochu přispali. Čekalo nás nemilé překvapení. Okna u auta byla lehce namrznutá.

Dokonce se jdeme umýt do umývárek - "ta civilizace" Ale zase jsme to nepřeháněli.

Vaříme si čaj, pojídáme zlaté nugátové oplatky. Balíme a odjíždíme směr domů s malou zajížďkou a přestávkou.

Malá zastávka v centru Zvolena. Kupujeme nejlevnější a nejhnusnější cigarety pro Michala (P20, Šlager a Matrix)

Odjížídme a bez velkých cavyků jedeme až na hranice

Přijíždíme na celnici a mdolíme se, aby po nás nechtěli otevřít kufr.

1. nejde to
2. je tam bordel
3. a hroznej smrad
4. (o tý mrtvole ani nemluvě)

První kafe v Čechách

Cesta pokračuje, hledáme místo na oběd

Nejak se nám to nedaří

Pořád nic. Cesta totiž vede po silnici první třídy, skoro žádné odbočky ani odpočívadla.

Konečně zastavujeme na malinkém odpočívadle. Vaříme těstoviny a polévku.

Furt směr Brno.

Teď už směr Vyškov. Řídí Miloš a bloudíme. Že by zase Hlineč???

Už jedeme správně. Pomalu a jistě se blížíme do Moravského krasu.

Parkoviště u Macochy. Už ji nestihnem. Tak se jdeme akorát na tu díru do země. Už vím, co na ní každej má, je to něco, no něco.

Už zase sedíme v autě a podle plánu jedeme domů s malou zajížďkou.

Sedíme na benzínce, popíjíme kafe a prohlížíme si neslušné časopisy. třeba ty o autech;-)

Tak jsme tu! Po půlroce jsme zase v Třebechovicích. Tak to je ta zajížďka! Už jsme na to přišli:-)

Zvoníme u Báry. Ale ta pro změnu jela do Plzně.

Zvoníme u Moniky. Jdeme do hospody, přichází Dáda a Aleš.

Jedeme za Mílou na disko. Chvíli kecáme a pak odjíždíme směr domů.

Jsme v Plzni a nikdo nás tu nečeká. Budeme spát u Michala. Vaříme si čínskou.

Jdeme spát. Trochu nezvyklé. Měkká postel a peřina.

Budíček - jsme tu sami

Vláďu vezeme domů

Rybíze vezu domů

Jedu domů (Luky)

Tak to je konec našeho výletu na Slovensko.

P.S. My tu Malou Fatru jednou přejdeme a zdoláme!